<h1> Původ TILDE ~</h1>

Jistě jste si už všimli, že španělština nemá náš obyčejný háček, ale vlnovku. Ta se vyskytuje i v ostatních jazycích, které se vyskytují na Iberském poloostrově – portugalština, katalánština, galicijština a baskičtina. Odkud se ovšem toto diakritické znaménko vzalo?

Někdy mezi 12. až 14. stoletím byl pergamen natolik drahý, že se muselo šetřit s místem. Španělští a portugalští pisatelé byli natolik vynalézaví, že našli způsob, jak alespoň trochu ušetřit místo. Popíšeme si to odděleně:

• Portugalci, kteří mají vlnku nad samohláskami, kde značí nazalizaci (samohláska zakončena neurčitě nosovkou), začali šetřit místo tím, že písmeno N po samohláskách vynechali, respektive ho napsali nad předchozí samohlásku.

  Latinsky ruka – MANUS – MANO – MÃO

• Španělé to dělali stejně tak, ale jen u výskytu dvou N za sebou.

  Latinsky rok – ANNUS – ANNO – AÑO

Takhle se tedy šetřilo nejenom místem na pergamenu, ale i samotným inkoustem. S postupem času už se to rozšířilo natolik, že se písmena s vlnkou začala používat v obou jazycích normálně – byla přidána do abecedy a používána ve všech společenských kruzích.

Ale stále jsme se ještě nedostali k tomu, proč zrovna vlnovka, proč ne třeba vodorovná čárka, která byla v latině. Ti bystřejší z vás už možná přišli na to, že vlnovka je vlastně jakýsi fragment onoho písmena N, které se nad hlásku psalo.

Nahoru dolů nahoru – už vidíte tu podobu? Tak právě takhle vznikly hlásky s vlnkou.

Španělsky se tento znak (~) řekne tilde. Neoznačuje ale jen vlnku, nýbrž i označení přízvuku ( ´ – adiós). Existuje i sloveso tildar(se) ^*1 , které se používá právě ve spojení s těmito diakritickými znaménky.