Častěji se jako ale vyskytuje spojka pero, se spojkou sino se setkáme v souvětích, kde je hlavní věta negativní a vedlejší věta začínající spojkou sino jí přímo odporuje.

Příklady použití spojky pero:

Quería volver a casa, pero no puedo.
Hlavní věta není negativní, proto použijeme spojku pero.
María es guapa pero no inteligente.
Ani v tomto případě není hlavní věta negativní, použijeme tedy spojku pero.
Ana no es guapa pero es inteligente.
V tomto souvětí je sice hlavní věta negativní, ale vedlejší věta jí přímo neodporuje, protože fakt, že Ana není hezká nijak neovlivňuje, že musí být inteligentní. Použijeme tedy spojku pero.

Příklady použití spojky sino:

Juana no es alta, sino baja.
V tomto souvětí použijeme spojku sino, protože první věta je negativní a druhá věta jí přímo odporuje. Když není Juana vysoká, musí tedy být malá, proto využijeme spojky sino.
No creemos lo que vemos, sino que vemos lo que creemos.
Stejně jako v předchozím případě použijeme spojku sino - hlavní věta je negativní a vedlejší věta jí přímo odporuje.

Závěr:

Ze začátku může být používání dvou různých spojek pro vyjádření českého ale vcelku nezvyk, ale časem si jistě zvyknete. Důležité je si zapamatovat, že pokud je hlavní věta souvětí negativní a ve vedlejší větě najdeme její protiklad, uvozujeme vedlejší větu spojkou sino.