Budoucí čas jednoduchý (futuro simple)

Tento budoucí čas můžeme považovat za nejhojněji využívaný, pomineme-li opisný ekvivalent "IR A + INFINITIV", který se však mnohonásobně častěji užívá v zemích Latinské Ameriky. Dalším časem je budoucí čas složený, který se užívá však zřídka. O obou časech se objeví samostatný článek, my se nyní podíváme na jednoduché futurum.

Tvoří se velmi jednoduše, a to přidáním následujících koncovek k infinitivu slovesa:

Velkou výhodou také je, že předchozí koncovky jsou shodné pro všechny tři třídy:

Přízvuk, jak sami vidíte, je většinou značen graficky a vyskytuje se na koncovkách.

Pokud by se někdo zajímal o původ těchto tvarů, proč se koncovky připojují k infinitivu a ne k časovanému kmeni jako jiné časy, musel by zabrousit do dob staré kastilštiny. Futurum tehdy bylo složené ze dvou slov, a sice podle vzorce "INFINITIV + HABER". Sloveso haber bylo časováno v přítomném čase. Pro názornost se můžeme podívat na následující tabulku (jako vzor si dáme například sloveso hablar):

Takže, chtěl-li nějaký ten don Pedro říci, že bude mluvit se svým přítelem, jeho věta by zněla takto:

Hablar he con un amigo mío.

Vývojem španělského jazyka a také zvyšující se rychlostí životního stylu a potřeby člověka si vše usnadňovat, se tyto tvary začaly zkracovat. Ze slovesa haber se odtrhnulo H, které se stejně nevyslovovalo, a zbylé tvary se připojily k infinitivu. Ty ovšem byly přízvučné (he, has, ha...), poukazovaly na futurum, a proto se po spojení s infinitivem začaly značit přízvukem:

HABLAR HE - HABLAR HE - HABLAR-E - HABLARÉ

Použití:

• Budoucí čas se využívá, jak už ze svého názvu vypovídá, pro budoucnost, a je jedno, zdali se odehraje za deset vteřin, pět minut, měsíc, dvacet let
• Zároveň se ale používá pro přítomost (pochopitelně i budoucnost), chceme-li vyjádřit nejistotu, pochyby, pravděpodobnost
• S rozkazovacím způsobem může plnit funkci podmiňovací (imperativ + y + futurum)

Příklady:

• ¿Qué hora es? -No lo sé, pero serán las diez de la mañana.
  Příklad domněnky či úvahy v přítomnosti. Jeden člověk se táže, kolik je hodin. Jde o přítomnost. Druhý to neví, ale domnívá se, že BUDE ASI nějakých deset hodin ráno. Takhle se tedy odráží budoucí čas v rámci nepravděpodobností do přítomnosti. Určitě to znáte, vždyť v češtine tomu není jinak.
• Alguien hay a la puerta. -¿Quién es/será? Será Monica.
  Stejný případ. Někdo je sice právě teď za těmi dveřmi, ale my se domníváme, že to bude Monika, použijeme tedy budoucí čas.
• ¿Hablarán ustedes con él?
• Esta puerta dará al jardín.
• Traduciré el artículo al español.
• ¿Pasaréis por la casa de Juana?
• Nos lavaremos las manos.
  U zvratných sloves nedochází k žádným změnám. Budoucí čas je pravidelný
• Infinitiv + y + futurum
  Apréndelo y te daré una guitarra.

Některá nepravidelná slovesa mají zvláštvní tvoření budoucího času. Více naleznete v tomto článku.