Ukazovací zájmena

Budeme pracovat se třemi ukazovacími zájmeny, z nichž každé označuje jinak vzdálenou věc.

Jak z tabulky vyplývá, bude se ESTE, ESTA používat pro předměty či osoby nejblíže mluvšímu, a AQUEL, AQUELLA pro předměty jemu nejvzdálenější. Pro lepší pochopení bychom si tento rozdíl mohli vysvětlit na následujícím obrázku.

Bude nás zajímat například pravá strana ulice. Jsou v ní tři domy a každý z nich je nám vzdálen jinak. Pokud chceme nějaký z nich vybrat, nemusíme požívat slovesa být k popsání jeho umístění, postačí nám ukazovací zájmena:

Esta casa a la derecha es amarilla.

Esa casa a la derecha es roja.

Aquella casa a la derecha es naranja.

Ukazovací zájmena stojí vždy před podstatným jménem a shodují se s ním v rodě a čísle. V případě, že jsou osamostatněná, mají graficky značený přízvuk:

Esta casa a la derecha es amarilla, ésa es roja y aquélla es naranja.

Ukazovacích zájmen můžeme použít i v případě, kdy se odkazujeme na nějaké věci v našem projevu, i zde dodržujeme jejich pořadí (vzdálenost):

Tengo dos casas; una es roja y otra amarilla. Ésta está a la izquierda y aquélla a la derecha.
ésta está a la izquierda - ésta proto, že mluvíme o tom domě, který je blíž této větě, čili ten druhý, ten žlutý, o tom červeném jsme se zmiňovali dříve, proto je poslední větě vzdálen více, bude tam aquélla.

Těchto ukazovacích zájmen se užívá i v případech, kde je české "toto":
Ésta es mi mujer. Éste es mi hombre.
Zájmeno se musí shodovat s předmětem, ke kterému se vztahuje: esta mujer, este hombre.

Existují i ukazovací zájmena středního rodu: esto, eso, aquello. O nich je vedena samostatná kapitola.